V současné době vedení města rozhoduje o dalším osudu schátralého pivovaru ve městě Kaplice. Budovy bývalého panského pivovaru potřebují rozsáhlou rekonstrukci. Pivo se zde asi v nejbližší době vařit nebude, tak doufejme, že se alespoň zachovají původní prostory a objekt bývalého pivovaru bude rozumně využit.

Pivovar byl dlouhá staletí součástí panství. Z historických pramenů se dozvídáme, že v roce 1387 udělil Markvart z Pořešína Kaplici práva královského města Budějovic. Součástí práv bylo i právo vařit pivo. Počátek kaplického pivovarnictví je tak možno datovat do 14. století. Dále je zaznamenáno, že na přímluvu Rožmberků roku 1482, získala Kaplice od krále Vladislava II. Jagellonského taktéž mílové právo. Tímto si pivovar upevnil postavení a díky mílovému právu se zabránilo vybudování dalšího pivovaru ve vzádlenosti zhruba dvou hodin chůze, nikdo nemohl v této vzdálenosti založit nový pivovar.

Existence městského pivovaru v Kaplici je doložena od roku 1482, pivovar byl zřízen pravděpodobně přímo ve dle radnice v zadním traktu. Městský pivovar zásoboval deset místních hostinců, ale i hospody a krčmy v okolí města. Na výdělek spojený s prodejem piva se chtěla podílet i rožmberská vrchnost. Roku 1530 byl ve městě zřízen vodovod, který byl zásobován vodou z Novodomského rybníka, tuto vodu čerpal i městský pivovar. V pivovaru se vařilo především bílé, pšeničné pivo a červené pivo vařené z ječného sladu.

Kolem roku 1553 byli krčmáři v Kaplici nuceni odebírat panské pivo. Roku 1555 dal Vilém z Rožmberka měšťanům v Kaplici „právo várek“, avšak o dva roky později Kaplici toto právo zpět odňal. Z roku 1557 se dochovala zpráva o výstavbě vrchnostenského pivovaru. V roce 1590 Vilém z Rožmberka zakázal v Kaplici městský pivovar „až do konce jeho života.“ Naštěstí pro Kaplici Vilém z Rožmberka roku 1592 umírá a jeho bratr, dobře známý milovník žen a dobrého pití Petr Vok z Rožmberka právo vařit pivo městu za poplatek vrátil. Pivo v městském pivovaře v Kaplici se tak začalo systematicky vařit od roku 1596.

Historik František Schusser k pivaoru dále dohledal, že po Bílé hoře, kolem roku 1628, vrchnost v podání Marie Magdaleny hraběnky Buquoye zvýšuje poplatek z pivních várek. Po sporech a o poplatky, kdy město Kaplice poplatky z nějakého důvodu odmítlo platit, bylo právo vařit pivo odebráno. Pivo se oficiálně nevařilo až do konce třicetileté války. Provoz pivovaru se tak pravděpdobně obnovil kolem roku 1666 a již byl vyměřen pravidelný roční paušál.

A povolení provozu městského pivovaru byl buquoskou vrchností dán až kolem roku 1671. Zastaralý původní pivovar se rozhodla Kaplice nahradit novým pivovarem, kde by se vařilo pouze ječné pivo.

Počáteční problémy s odbytem byly překonány a již v letech 1710 až 1712 měšťanský pivovaru v Kaplici vařil 1 350 hektolitrů piva ročně. Na jednu várku byl výstav dvanáct sudů horké mladiny, což je objem třicetihektolitrové kotle.

Od poloviny 18. století byla roční výroba piva něco málo nad tisíc hektolitrů piva. V druhé polovině 19. století byl městský pivovar v Kaplici od základu rekonstruován a rozšířen. Jeho produkce prudce vzrostla a blížila se k čtyřtisové hranici ročně vystaveného piva.

V roce 1873, kdy městský pivovar v Kaplici měl roční produkci více než tři tisíce hektolitrů piva, byl jeho sládkem a nájemcem Franz Widdmann, kterého vystřídal Franz Struska, který přišel z nedalekého pivovaru v Rychnově nad Malší. Z dalších sládků a nájemců městského pivovaru mohu jmenovat Antonína Baťku, Václava Kindermanna a Jana Hoffmanna, kterého v roce 1892 vystřídal sládek František Trs. Jeho nástupce Karel Wolf v roce 1897 dosahuje rekordu v produkci, když v tomto roce vystavil 4.779 hektolitrů piva.

Závěr 19. a začátek 20. století zastihl městský pivovar v Kaplici „v optimální kondici.“ V roce 1902 převzal městský pivovar sládek Franz Glass. „Pivovar s konečnou platností překonal trauma místní konkurence.“ V pivovarském roce 1909/1910 překonal Glass rekord rekordů a v jediném roce vyrobil městský pivovar v Kaplici 8.745 hektolitrů piva a „osmitisícovky“ byly i v dalších letech do prvé světové války. Sládek Franz Glass zvýšil kapacitu várky z 30 na 45 hektolitrů mladin a změnil ruční pohon na strojní.

Prvá světová válka přinesla kaplickému městskému pivovaru těžkou ránu. Franz Glass v roce 1915, zřejmě pro dočasné uzavření městského pivovaru, z Kaplice odešel. V závěru prvé světové války, v roce 1917/1918 byl „válečný výstav“ 924 hektolitry piva. V roce 1919 je zde uváděn sládek Max Just, kterého v roce 1925 vystřídal Josef Gerstner, který zde vydržel až do roku 1937. Největší výrobu byla zaznamenána v roce 1929/1930, kdy v městském pivovaře v Kaplici bylo uvařeno 5.038 hektolitrů piva. V době hospodářské krize výstav spadl pod tři tisíce hektolitrů piva ročně a pivovar byl na pokraji zavření a jeho budoucnost se ukazovala nejistá.

Jediný rok byl sládkem v městském pivovaru v Kaplici Hans Otto Fuhrmann a od roku 1938 vysokoškolsky vzdělaný Adolf Härtl, který po Mnichovu a připojení Kaplice k nacistickému Německu dotáhl v roce 1939 výrobu v městském pivovaru na absolutní rekord 10.806 hektolitrů piva. Ještě v roce 1942 měl sládek Hartl výstav 9.673 hektolitrů piva. Do pivovaru byl dosazen německý správce Hans Grübl, který pivovar „dočasně zastavil do vítězství německých zbraní.“ Městský pivovar v Kaplici byl sice uváděn v poválečných pivovarských ročenkách, ale nového rozjezdu se již nedočkal.